top of page

NEJVĚTŠÍ LUXUS DNEŠKA? ČAS PRO SEBE.

před 1 hodinou
Minut čtení: 3

Možná už není největším symbolem úspěchu být pořád zaneprázdněný. Ale umět si dovolit na chvíli nebýt.

Ještě poměrně nedávno zněla věta „nemám vůbec čas“ skoro jako potvrzení vlastní důležitosti. Plný kalendář, práce večer, telefon, který nepřestává zvonit. Čím víc jsme byli potřeba, tím úspěšnější jsme mohli působit.


Není to jen pocit. Výzkum publikovaný v Journal of Consumer Research ukázal, že zejména v severoamerickém prostředí může vytíženost a nedostatek volného času skutečně fungovat jako statusový signál. Zaneprázdněný člověk je totiž vnímán jako schopný, ambiciózní a žádaný.

Jenže něco se mění.



LUXUS, KTERÝ NENÍ VIDĚT NA PRVNÍ POHLED


V části dnešní premium a luxury kultury se stále častěji objevuje úplně jiná představa bohatství.

Mít čas.

Nemuset odpovědět okamžitě. Nemít každý víkend naplánovaný od rána do večera. Sednout si na půl hodiny s kávou. Jít ven bez cíle. Strávit večer s lidmi, se kterými chceme být u sklenky. Nebo prostě chvíli nic neřešit.

V roce 2026 se dokonce začíná mluvit o offline čase jako o určitém druhu nového luxusu. Ne proto, že bychom technologie přestali potřebovat, ale protože možnost na chvíli vypnout notifikace, práci a nekonečný tok informací začíná být sama o sobě vzácná. Stejný posun je vidět i v prémiovém cestování: méně destinací, méně programu, delší pobyt a více času skutečně někde být.

Možná se tak definice luxusu trochu posouvá.

Od „mohu si dovolit mít více“ k „mohu si dovolit na chvíli nic nemuset“.


ČAS MÁ PŘEKVAPIVĚ VELKOU HODNOTU


Psycholožka a profesorka Harvard Business School Ashley Whillans se dlouhodobě zabývá tím, jak vnímání času ovlivňuje naši spokojenost.

V několika studiích s téměř 4 700 účastníky zjistila se svými kolegy, že lidé, kteří dávají větší prioritu času než penězům, vykazují vyšší subjektivní životní spokojenost. Tento vztah přitom nebylo možné jednoduše vysvětlit výší příjmu, rodinným stavem nebo materialismem.

Jiný výzkum jejího týmu šel ještě dál. U více než 6 000 lidí ze Spojených států, Kanady, Dánska a Nizozemska se ukázalo, že ti, kteří utráceli peníze za služby šetřící jejich čas, uváděli vyšší životní spokojenost. V experimentu pak lidé po nákupu, který jim ušetřil čas, hlásili větší štěstí než po srovnatelně drahém materiálním nákupu.

Jinými slovy: někdy může být hodnotnější koupit si čas než další věc.


ALE ANI VOLNÉHO ČASU NENÍ POTŘEBA NEKONEČNĚ


Tady přichází zajímavá druhá část.

Řešením není přestat pracovat a mít před sebou nekonečné prázdné dny.

Výzkum Marissy Sharif, Cassie Mogilner Holmes a Hala Hershfielda ukázal, že příliš málo volného času souvisí s nižší pohodou, ale při velmi velkém množství může spokojenost znovu klesat — zejména pokud je čas tráven osaměle a bez pocitu smyslu.

V jednom experimentu lidé, kteří si představovali přibližně 3,5 hodiny volného času denně, očekávali větší spokojenost a méně stresu než ti s pouhými 15 minutami nebo naopak sedmi hodinami volna. Pokud ale byl delší volný čas využit sociálně nebo smysluplně, negativní efekt se vytrácel.

Možná tedy nejde o to mít volného času co nejvíc.

Jde o to mít ho dost a umět ho skutečně použít.


NEMUSÍ TO BÝT CELÝ VOLNÝ DEN


Ashley Whillans používá pojem time affluence – pocit, že máme dost času na věci, na kterých nám záleží.

A nemusí začínat třítýdenní dovolenou.

Může to být půlhodina mezi dvěma povinnostmi, kterou nezaplníme dalším úkolem. Ráno, kdy si kávu nevypijeme cestou ke dveřím. Procházka bez telefonu v ruce. Večeře, při které se nikdo nedívá na hodinky.

Harvardský výzkum ostatně doporučuje nechávat si mezi povinnostmi i malé časové rezervy a varuje před paradoxem, kdy si dokážeme přeplnit dokonce i volno tolika „skvělými aktivitami“, že se z něj stane další seznam úkolů.

Možná tedy bohatší život neznamená nacpat do něj co nejvíc.

Možná znamená nechat v něm trochu místa.

Na práci. Na lidi kolem nás. Na dobré věci.

A občas také na chvíli, která nemusí mít vůbec žádný účel.

 
 
 

Komentáře


Nejnovější příspěvky
Archiv
bottom of page